Duben 2014

Febiofest 2014

Jednadvacátý ročník pražského Febiofestu je za námi, dovolte mi tedy zmínit několik subjektivních zážitků či zklamání. V první řadě je nutno říct, že jsem navštívil především ty filmy, které se pravděpodobně nedočkají následné běžné distribuce. Na festivalu se objevilo hned několik počinů, které se této, vznešeně řečeno, pocty dočkají či již dočkaly. Jedná se o snímky Noe, Přežijí jen milenci, Vášeň mezi řádky, Walesa: Člověk naděje, Yves Saint Laurent, Ona a Stoletý stařík, co vylezl z okna a zmizel.

Armstrongova lež (2013, r. Alex Gibney)

Vyčerpávající dokument, který je naštěstí po celou dobu stejně záživný, tudíž nehrozí, že byste přestali sledovat co se děje a poslouchat o čem se mluví. Jedinou výtkou se tak zdá chronologická roztěkanost, což může malinko rušit. Naopak potěší množství výpovědí od lidí, kteří byli přímo součástí aféry, v čele se samotným Armstrongem.

Pro ty, kteří už nemůžou vyprávět (2013, r. Jasmila Zbanic)

Bohužel dost plochý počin, který ačkoliv otevírá vděčné filmové téma, tak se nesnaží vyjádřit, ale jen připomenout historické události. Námět, odtažité pohyby kamery a koneckonců i ústřední herečka, vše dobré, ale chybí výraznější konflikt a silný závěr.

Stroj (2013, r. Caradog W. James)

Nízkorozpočtové moralizující scifi, které je nakonec dost povrchní až patetické. Vizuální nápady nechybí, stejně tak se ale vykrádají kultovní scifi kousky. Ústřední herecká dvojice je výborná, naopak hlavní záporák je nezajímavý a dost odbytý. Hodina a půl je na tento typ námětu dost málo, také proto je vše nehezky zkratkovité, což ubírá na prožitku.

Moebius (2013, r. Ki-duk Kim)

Rádoby ambiciózní a především šokující projekt, který je tak akorát pro smích. Hodně lacinou kamerou snímaný příběh plný useknutých penisů, masturbací pomocí nože v zádech a několikanásobného podivného znásilnění. Osobité ujetým způsobem, ale nechtěně, i když kdo ví, vtipným způsobem. Ruce pryč od toho!

Zlato (2013, r. Thomas Arslan)

Na první pohled nesmírně zajímavý příběh o skupině německý emigrantů, kteří chtějí zbohatnout pomocí zlata, za kterým se vydávají na Klondike v době zlaté horečky. Film sleduje pouze jejich cestu na ono zlatem plné místo. Bohužel jednoznačně nepovedený film a to především nudným a nechutně předvídatelným dějem, plného nesympatických archetypálních postav. Navíc ani cesta samotná není vykreslena zas tak nebezpečně a nezdolně, jakou ve skutečnosti údajně byla.

Nepřítel (2013, r. Denis Villeneuve)

Jednoznačně vrchol festivalu! Jake Gyllenhaal exceluje v dvojroli učitele dějepisu a začínajícího herce. Vizuálně magické zobrazení všedního betonového městského života, ale zároveň i samotného lidského nitra, plného touhy, zvědavosti a tajemství.  To vše zvýrazněno silně nažloutlým filtrem. Na pár řádcích nelze vylíčit pramálo ze skrytých významů a interpretací, kterých se i na internetu vyrojilo nesčetně, čehož chtěl režisér jistojistě docílit. Je nutností také zmínit nejneočekávanější závěr za hodně dlouhou dobu, který vás chtě nechtě donutí přemýšlet.

Mandela: Dlouhá cesta ke svobodě (2013, r. Justin Chadwick)

Problém životopisných filmů sledující celý život, nebo jeho větší část, vybrané osoby

je ten, že když se do jedné životní etapy vžijete, vystřídá ji jiná. To částečně platí i v tomto případě. Ovšem zde je potřeba zdůraznit velké ale, protože Mandelu hraje Idris Elba, a činí tak naprosto famózně, a to právě v každé věkové etapě. Proto je radost sledovat jeho rozdílné herecké kreace. Dále film nabízí řadu dalších výrazných postav, neotřelé prostředí, dostatek vypjatých momentů a skvělé U2 na konec.

Dom Hemingway (2013, r. Richard Shepard)

Největší a nejmilejší překvapení celého festivalu! Jude Law v roli ve které by měl být viděn častěji. Sprostý, ukecaný, nekompromisní feťák, kriminálník, opilec, ale i otec, který sype jednu neskutečnou hlášku za druhou. Richard Shepard je novým králem cool dialogů. Příběh je samozřejmě až vedlejší záležitost, jen aby na nějakou kostru bylo možno navěsit řadu verbálních perel. Takhle má vypadat oddychovka pro ty, kteří se nebojí sprostého humoru.

Big Sur (2013, r. Michael Polish)

Film pro příliš úzký okruh diváků. Oku lahodící podívaná, zkoumající rozpoložení autora Jacka Kerouca po úspěchu jeho nejslavnější knihy Na cestě. Příběh téměř nulový, jedná se v podstatě jen o sled méně či více abstraktních obrazů, které nesou symboliku. Pro běžného diváka je film těžko stravitelný. Navíc se bohužel dost značně nevyvedlo obsazení.

Stalingrad (2013, r. Fjodor Bondarčuk)

Další z festivalových oku lahodících počinů. V tomto případě však veřejnost dost kritizuje počítačem vytvořené pozadí. Na druhou stranu je nutno říct, že ačkoliv lze snadno rozpoznat, co bylo dodáno v post-postprodukci, tak se pořád jedná o zamýšlenou a kvalitně zpracovanou stylizaci. Samotný příběh je sice tuctový, ale dokáže zaujmout po celou dobu stopáže. Zároveň je vkusně užitá paralela rusko-německých vztahů v současnosti. Ve zkratce je Stalingrad moderní zpracování pro současného mladého diváka, zároveň však neurazí o generaci starší obecenstvo.

Zbav se svých miláčků (2013, r. John Krokidas)

Vydařený režijní debut, který se zabývá okolnostmi zrodu beat generation. Zároveň ambiciózní pokus Daniela Radcliffa o vymanění se ze škatulky herce jedné postavy. Nutno říct, že díky odvážným scénám se mu to do jisté míry daří, ale v dialogových výměnách je stále velký kus pod svými hereckými kolegy. Největším plusem je bezpochyby vycházející herecká hvězda Dane DeHaan, který je opět bravurní. Za zmínku stojí i homosexuální atmosféra mezi hlavními hrdiny, která je až nepříjemná.

Na cestě (2012, r. Walter Salles)

Poslední ze tří filmů s tématikou beat generation, které se na festivalu objevily. Je veliká škoda, že je až tristně potlačen motiv onoho cestování z titulu filmu i knihy. Divák očekává road-movie s dramatickými prvky, ale dočkali jsme se jen dalšího z mnoha existenciálních dramat, tentokrát z poloviny minulého století. Oceněn zaslouží být herecký výkon Garetta Hedlunda, který jednoznačně válcuje ostatní.

Dětská láska (2013, r. Delphine Lehericey)

Ve francouzských filmech je v současnosti oblíbené téma sexuální identity dospívající mládeže. Dětská láska je jedním z dalších, avšak nutno říct, že Život Adele či Jen 17 jsou kvalitativně o kousek výš. I tak si tento počin zaslouží pozornost, především díky přesnému castingu. Nejedná se o kontroverzní snímek, avšak několik problémů o kterých se ve společnosti moc nemluví, naťukává. Škoda jen náhlého konce, který není úplně ideálně načasován.

Honza

zdroj: www.febiofest.cz

BMW Plzeň – Jarní tání, BMW z garáží vyhnání

"Vůně benzínu, krásná auta, zápach pálených gum, vzrušení ze závodů, příjemná atmosféra. To vše byl první jarní sraz BMW!"

V sobotu dne 29. března 2014 v 11:00 hod se sjeli milovníci značky BMW v Plzni. Sraz byl nejdříve na parkovišti u Tesca (Bavorské pole) odkud se dále pokračovalo spanilou jízdou na letiště v Lhotě, kde byl připraven další program. Jezdily se sprinty, následně slalom, soutěžilo se o nejlepší leštěnku.

Vše proběhlo, až na drobné komplikace, poklidně. Atmosféra byla příjemná, počasí vynikající. Akce je hodnocena velmi kladně.

Martina Š.

zdroj: https://www.facebook.com/groups/138178383322/?fref=ts

Šli dva a prostřední řekl vtip

Dne 10. března 2014 proběhla další pondělní výzva s názvem „šli dva a prostřední řekl vtip“. Úkolem bylo říci někomu cizímu vtip a podělit se o zážitek opět na facebookovém profilu této akce. Cílem bylo zpříjemnit pondělí ráno, které nikdo nemá příliš v oblibě. A jak to dopadlo?  

Odezvy účastníků:

„Velice neúspěšně jsem se snažil vyprávět vtip staršímu pánovi, který mě vzal stopem. Bohužel uměl jen španělsky. Nutno dodat, že se smál celou dobu, co jsem se o španělštinu snažil (stejně jako asi 10 psů, které měl na zadních sedačkách)...tak nám cesta hezky utekla.“ R. Vojta

„Já řekl vtip paní v bance za přepážkou a mile to přijala. Byla překvapená, co se dneska může všechno stát.“  V. Štefela

„Dneska jsem to měl vlastně docela jednoduché. Příjemné. Užitečné. Na úvodním srazu https://mafie.podsveti.cz/ jsem se shodou náhod vyskytl jako org a dělal jsem obsluhu u jednoho "stánku". A tak jsem mohl povídat židovské anekdoty kolemčekajícím...(a vysloužil jsem si dokonce tričko! Juj!)“  V. Ježek

Martina Š.

zdroj: https://www.facebook.com/events/1482449911977874/?fref=ts