LaserGame

 

Ahoj!

Máte rádi zábavu? Rádi si s přáteli zablbnete a vyřádíte se? Pokud jste z Prahy, nebo to pro vás není daleko, určitě navštivte jednu z pražských LaserGame heren! Určitě je najdete i v jiných větších městech, ale já mohu z vlastní zkušenosti s čistým svědomím doporučit jen to, kde jsem sama byla.

V Praze máte hned tři herny, kde se můžete vyřádit při „zabíjení“ svých přátel i nepřátel.

Když si do vyhledávače zadáte LaserGame, první odkaz, který Vám vyběhne je: www.lazerfunpraha.cz. Tato herna se nachází v Drahobejlově ulici na Praze 9, osobně jsem ji navštívila a vyzkoušela v lednu.

Bylo to moc fajn. Když vstoupíte, je tam příjemné posezení, takové malé, komorní. Maličký bar, kde Vám toho sice moc nenabídnou, ale pivo, džus a vodu určitě mají. J Navíc, nabízejí možnost hraní Guitar hero, jak sólově, tak jako band, kdy mají ještě bubny, mikrofon a další nástroje fungující na stejné bázi, jako Guitar hero. Když přijdete na řadu, odvedou vás do šatny, kde si odložíte věci, vezmete si vestu a zbraň, sjedete výtahem dolů a vyrazíte do boje.

Vesta funguje na principu oživování. Když Vás střelí, Vaše vesta pár vteřin nepřijímá zásahy a nemůžete ani nikoho zastřelit, ale než se nadějete, oživnete, a zábava pokračuje. Na zásah reaguje jak vesta, tak zbraň a máte proto víc možností. Samotná aréna vypadá jako bludiště, kde skoro nevidíte ani na krok. Prostor osvětlují barevné led diody. Můžete buď hrát všichni proti všem, v týmech nebo ve dvojicích.

Další aréna: http://www.maxlasergame.cz/, kde jsem byla na začátku listopadu, se od předchozí nijak výrazně neliší. Nachází se v Plzeňské ulici v Praze 5, a abyste se dostali k baru, musíte zdolat tři patra pěšky. Jo, to znamená po schodech. Jako rozcvička před bojem docela dobré. Tady je bar i sezení o poznání větší a vybavenější. Ale my jsme šli přeci hrát a ne chlastat, takže alkoholová zásoba nás moc nezajímala. Zde už nesjíždíme výtahem, ale jen projdeme dveřmi a jdeme na to. Opět to funguje na principu vesta a pistole. Maxlasergame nabízí jen varianty hraní všichni proti všem, nebo dva týmy.

Obě hry trvaly něco přes 10 minut a pokaždé jsme se za jednu hru vešli do 100Kč za osobu. Takhle se to zdá drahé, 100Kč na deset minut, co? Ale není, cena je adekvátní zábavě a věřte, dáte si třeba dvě hry a jste hotoví.

Takže, pokud nevíte co s časem, máte partu zvídavých a akčních kamarádů, neváhejte, a mazejte se pozabíjet. Navíc jedno velké plus, které nadchne především zástupkyně něžného pohlaví: Na rozdíl od paintballu to nebolí!

Zdeňka

Transformace

 

                V úterý 26. 11. 2013 se v ústecké Galerii Emila Filly konala vernisáž k výstavě s názvem Transformace. Předem jsme se dočetly (redaktorky), že výstava bude zaměřena na světelnou instalaci, takže jsme se tam vydaly plné očekávání, co všechno nám tato akce nabídne. Když jsme vešly do galerie, na chodbě už se tísnil menší dav a čekal na vpuštění do výstavních prostor. Asi po 15 minutách jsme se dočkaly, dav nás vcucnul do místnosti plné podivné mlhy a červených světel. Nejprve před nás předstoupily autorky výstavy; sdělily nám, že tato instalace má znázorňovat jejich pocity, když poprvé navštívily město Ústí nad Labem. Ano, ta mlha dokonale mluvila za vše. Následovalo velmi podivné vystoupení slečny performerky, které bylo velmi depresivní, nekonečně dlouhé a hlavně dosti nepochopitelné. Pak už jsme měli „rozchod“, takže každý vyrazil na vlastní průzkum výstavy. Podle mého názoru byly výstavní prostory dosti nevyužité. Kromě asi čtyř zákoutí, kde se návštěvníci mohli projít po vodě, nebo si vyzkoušet kreslení světelnou tužkou, byly všude jen holé stěny. Asi nejzajímavější částí byly tajemné dveře, ze kterých vycházela namodralá záře a nalepené pruhy na zdi, vydávající UV světlo, takže každý, kdo prošel kolem a měl na sobě něco bílého, začal modře svítit. Nakonec jsme se shodly, že výstava to byla zajímavá, ale po druhé už bych na to nejspíše nešla.

EleM

Ovocná Mánie

 

Hned na začátku listopadu se na facebooku začaly opět dít divné věci! Facebook jakožto záhadné místo samo o sobě, kde všichni na sebe ví všechno, opět vytvořilo prostor pro něco nového a tajemného, šířící se jako lavina a nesoucí pořádnou hromadu sněhu. Stejně tak jako v předešlém měsíci, kdy se facebookové profilové fotky měly na žirafy, proměnily se v měsíci Listopad statusy ženského pohlaví na záhadné ovoce pod nálepkou „PŘÍSNĚ TAJNÉ“ a „MUŽŮM PŘÍSTUP ODEPŘEN“!

Rozhodli jsme se, že Vám, drazí pánové i nezapojené dámy, vneseme do této záhady trochu světla!

Ovocné mánie, jak by se dalo nazvat, byla zkonstruována jako hra, která se vyrojila nečekaně a zasáhla facebook silou atomového výbuchu. „Každé“ ženě přišla zpráva, která obsahovala pravidla a hlavně důvod této hry. Dle organizátorky to měla být pouze jakási podpora „boje proti rakovině prsu“, která ale pod rouškou tajemství nesla i informace, jaký je milostný život žen, a ty se ochotně k této akci připojily.

Takže pánové, pokud jste zaznamenali ovoce v statusu Vaší partnerky, můžete se nyní dozvědět něco o Vašem milostném životě, neboli jinak řečeno, jak na tom ve vztahu jste!

Takže…

BORŮVKA – sólo (nezadaná)

ANANAS - je to komplikované (jsem ve vztahu, ale něco mi nevyhovuje)

 MALINA - nemůžu se rozhodnout (nevím, co chci)

 JABLKO – zasnoubená (jasná věc)

BANÁN – vdaná (už je to tak)

AVOKÁDO - jsem na druhé straně (nemám zájem o muže)

 JAHODA - nemůžu najít toho pravého (chci prince na bílém koni)

CITRON - chci být sama

 HROZNO - chci se vdávat za svého partnera

„Minulý rok hra trvala velmi dlouho, dokonce se o ní mluvilo v TV a toho chceme dosáhnout i tento rok. Jen prosíme, zprávu posílejte jako SOUKROMOU!!! Chlapům neříkej, proč to tam píšeme.:-)je to tajné:-)“ (citace)

 

Naše odpověď:

Drahé ženy, nechápeme, proč by muži nesměli vědět o této dobročinné akci! Myslíte, že by to nepochopili?

Citace nejmenované osoby se jeví tak, že šlo pouze o to, co nejrychleji se dostat do televize – „hlavně, aby se o nás mluvilo“ a už ne tolik o „boji proti rakovině prsu“!  

Takže pěkná myšlenka tím ztratila svou váhu, půvab a hlavně efekt, který měla původně plnit.

Martina Š.

 

 

 

 

 

Opilý Silvestr

                Jako každý rok, už se nám to zase blíží. Předsilvestrovské šílenství, předhánění se, kdo uspořádá tu nejvelkolepější párty, zamlouvání horských chat a jiných všemožných prostor, nakupování tun jídla a především hektolitry alkoholu, které musí být vypité během této jediné noci. Už se těšíte, že? Ale málokoho zajímá, jak to vlastně všechno vzniklo.

                Svatý Silvestr, jehož jméno se stalo symbolem posledního dne v roce, byl kněz, který přežil pronásledování křesťanů a roku 314 se stal papežem. Jeho svátek se slaví už od 5. století, ale silvestrovská noc získala význam až se století 16., kdy se v křesťanských zemích ustálil gregoriánský kalendář. Ten měl počátek nového roku stanoven na 1. ledna. Od 19. století lidé bohatli, a proto 31. prosince slavili stále okázaleji, dodržovalo se i mnoho zvyků:

  • přes silvestrovskou noc nesměla hospodyně nechat sušit prádlo, znamenalo to smrt někoho z rodiny v následujícím roce,
  • člen rodiny, který vstal v tento den nejpozději, byl vystaven posměchu,
  • jíst o půlnoci ovar a křen s jablky znamenalo štěstí,
  • konec starého roku a začátek nového provázel vždy a všude přípitek s přáním zdraví a štěstí, činili tak všichni, bez ohledu na čas, majetek a víru.

A dnes? Když se někdo zeptá: „ Co plánuješ na Silvestra?“ dotyčný mu odvětí „To se zase vožeru.“ Dnes už Silvestr není o vítání příchozího roku, ale o tom, že společnost cítí jakousi povinnost se opít, přejíst a co z toho…? Druhý den jen skučí a dušují se, že opravdu už nikdy nebudou pít. Když jeden zpěvák ve své písni zpívá: „Proč mám slavit, že jsme zas o jeden rok chudší?“, něco na tom bude. Někdo by to mohl vzít i jako oslavu toho, že se nám podařilo přežít další rok. Každý máme svůj vyměřený čas tady na Zemi a každý rok navíc je dar.

Ale to už je na každém z nás, jak tento den pojme. Nebo nad tím prostě přemýšlet nebudeme, 31. se sejdeme v hospodě a pořádně se opijeme, když už je tedy ten Silvestr…

EleM