Horší než smrt

Death at a Funeral

Komedie

Velká Británie / USA / Německo / Nizozemsko, 2007, 90 min

Režie:  Frank Oz

Hrají:  Matthew MacFadyen, Rupert Graves, Alan Tudyk, Andy Nyman, Daisy Donovan, Peter Dinklage

Jedna rakev, jedno místo, hodně lidí, k tomu lahvička od „valia“ a příběh se může rozjet.

„Nastupujeme vážení, nebožtík už čeká!“

Co může být horší než smrt milované osoby? To, když se samotný pohřeb promění v jednu velkou komedii.  Říkáte si, co divného by se mohlo na pohřbu přihodit? Je to jen rozloučení pozůstalých s nebožtíkem, klidně si ležícím v rakvi a čekajícím na dání posledního sbohem. Hláška jednoho z účastníků: „Je to smutné, pohřby jsou tak depresivní, lidé jsou oblečení do černého, no, ale podívej se na mé fleky na ruce. To je teprve děsný! Jde to do haj***“, vystihne vše. Kromě několika jedinců skoro nikdo nad ztrátou člověka netruchlí. Každý se zaobírá vlastními problémy a rakev se tak stává jen kulisou, která ve své podstatě není vůbec důležitá.

Co vše se může přihodit na pohřbu díky jedné lahvičce? Sled divokých událostí. Rázem se z důstojného rozloučení, stává divoký boj s časem, neznámým milencem mrtvého a valiem, které to vše podtrhne. Černý britský humor je opravdu černý. Jedno sprosté slovo léta za druhým, i přesto se mu neleze nesmát. I když je námět velmi jednoduchý, dostane Vás svou přímostí do kolen. Příběh, který se během okamžiku dokáže zamotat takovým způsobem, že jen nevěřícně sedíte, brečíte smíchy a dychtivě očekáváte, co se bude dít dál.  Sice by se z toho dalo vytěžit více, ale herci se svými rolemi poprali velmi statečně. Film nemá žádné hluché místo. Už od začátku je dynamický a neustále se v něm něco děje bez jakéhokoliv zastavení. Příběh nezachycuje pouze jeden úhel pohledu, ale rovnou pět zdánlivě rozdílných, kterým v určitém okamžiku jde o jediné.

Říká se přeci: „V nouzi poznáš přítele.“ To by mohlo být heslem i pro Horší než smrt.

www.totalfilm.cz

Martina Š.

Pokoj 1408

 

Thriller/ Horor

USA, 2007, 104 min.

Režie: Mikael Håfström

Hrají: John Cusack, Samuel L. Jackson, Mary McCormack

 

„Pokoj, ve kterém nikdo nezůstal déle než jednu hodinu.“

Pokoj, který si hraje s návštěvníky jako kočka s myší, rozehrávajíce svou vlastní hru s nic netušícími hosty, které povětšinou přinutí k brutální sebevraždě.  „Nikdo nevydržel déle jak jednu hodinu a Vy chcete zůstat celou noc?“ ptá se nevěřící hoteliér Mika, který ovšem trvá na svém, že chce být za každou cenu ubytován v hrůzostrašném pokoji číslo 1408. Zprvu se místo nejeví nikterak zvláštně, až do chvíle kdy se spisovatel ubytuje a zavře za sebou dveře. Pak se teprve začnou dít věci. Pokoj využívá těch nejhorších Mikových vzpomínek, aby je v následujícím okamžiku použil proti němu. Ten kdo to ustojí, vyhrál. Alespoň na chvíli. Otázkou je, jestli se nad tímto místem dá vůbec někdy zvítězit, nebo jej alespoň ve zdraví opustit.

Film útočí na psychiku diváků v každém nestřeženém okamžiku. Vtahuje je do děje a opět jimi mrští někam pryč. S hlavním hrdinou prožíváte strach, zoufalství, beznaděj. Po každém Mikově neúspěšném pokus o únik, začnete ztrácet naději, že je to vůbec možné. Neustále se totiž točíte v kruhu, ze kterého není úniku. Tedy až na jednu možnost a to je sebevražda, kterou si Mike zvolit rozhodně nechce. Můžete si být jisti, že v určitých chvílích přestanete dýchat, či vnímat čas plynoucí kolem Vás a necháte se volně unášet dějem. Napětí graduje. Strach sílí. Neustále se něco děje.   

Efekty jsou velmi působivé a propracované. Příběh se odehrává na jednom místě, v jeden čas, ale přesto v jiné dimenzi.  Rozhodně nečekejte typickou lekačku. Nehledě na alternativní konce. Je to velmi dobrá ďábelská hra pokoje s Mikem a režiséra s divákem. John Cusak se zhostil své role výborně. Jen lehce podezírám pana Olina (Samuel L. Jackson), že není tak kladnou postavou v příběhu jak se může na první pohled zdát. Bůh ví, kdo poslal tu pohlednici Mikovi.

www.knizni-doupe.cz

Martina Š.

Plán Útěku

Escape Plan

Akční / Thriller

USA, 2013, 115 min.

Režie:  Mikael Håfström

Hrají: Sylvester Stallone, Arnold Schwarzenegger, James Caviezel

               Dost možná událost roku pro fanoušky klasického oldschoolového akčního žánru je za námi. Pojďme nahlédnout, jak to všechno dopadlo.

               V první řadě je nutno podotknout, že v tomto případě tak docela neplatí výše zmíněné zaškatulkování. Ano nakonec je to poctivý akční nářez, ale snímek si dlouhou dobu snaží hrát na něco jiného. Nakonec však tvůrci na naše očekávání přistoupí, ale to zhruba až v polovině filmu. Do té doby se jedná o jakýsi hi-tech pokus o parafrázi vězeňských filmů typu Útěk z Alcatrazu nebo možná Vykoupení z věznice Shawshank, ale ve značně odlehčeném módu.

               Co se zápletky týče, nic přelomového, ale naštěstí ani podprůměrného nás nečeká. Ray Breslin pracuje jako specialista, jenž testuje odolnost amerických vězení vůči případným útěkům. Dělá to přímou infiltrací za jejich zdi a dělá to z důvodu, který se divák dozví přímo ve snímku. V tu chvíli se již jedná o ostříleného veterána, který svojí „branži“ rozumí jako málokdo. Nakonec obdrží nabídku, která je pro něj výzvou, proto jí nedokáže odmítnout.  Otestovat nový typ přísně tajného vězení, které je postaveno podle Breslinových poznámek, tudíž má být konečným domovem pro stovky nejhorších zločinců. Poté co je za poněkud zvláštních podmínek dovlečen na místo, zjišťuje, že tohle bude tvrdý oříšek.

               Režisér Hafstrom vyloženě nezvládá první třetinu filmu. Snímek je odtažitý, pomalý a ani trochu originální. Pokus o vybalancovaný záživný počin se absolutně míjí účinkem. Pro něj a hlavně pro diváka má naštěstí enormně silného žolíka v rukávu. A tím není nikdo menší než železný Arnie. Ne, že by Stallone sám o sobě selhával, ale jeho postava příliš nesedí jeho projevu. Což je jeden z mnoha důvodů, proč první třetina nefunguje. Jakmile se však tyto legendy ukáží v jednom záběru, konečně se přeřadí na jinou rychlost. Chemie funguje až neuvěřitelně přesvědčivě. Od té doby má především jejich fanoušek o zábavu postaráno.

               Hlavním motivem se proto, možná nechtěně, stává onen dlouho avizovaný souboj o krále akčního světa. I když ono slovíčko nechtěně nemusí být pravdivé. Vzhledem k tomu jak jsou hlavní postavy pojaté a zároveň jak jsou některé scény vyloženým pomrknutím po fanoušcích. A samozřejmě vzhledem k věku se nedá mluvit o králích současných, ale o zpětný souboj, který nemá zas takovou váhu, ale přesto ho vidět chceme. A nutno říci, že vítěz se objektivně nedá určit. Možná jen v tomto konkrétním filmu. Tam vítězně odchází Arnie. A to především zásluhou scénáře. Jeho postava je mnohem více tajemná, ale zároveň natolik výrazná a dokonce vtipná, že si ji jen těžko nedá užít. Navíc zvěčněnou člověkem, který je pověstný svým komickým přízvukem, toporným hereckým umem a navíc k tomu všemu ve filmu nadává německy a přitom se chová jako idiot.

               V konečném důsledku se jedná o počin se dvěma tvářemi. První je nudná a naprosto nevýrazná. Druhá je nostalgicky, akčně a komicky velmi příjemná. Na závěr je povinnost neopomenout také „toho třetího“. Tím není nikdo menší než James Caviziel, který si svou slizkou a krutou roli bravurně vychutnává, a tak se stává důležitým a výrazným záporákem, který taktéž nakopává film do mnohem zábavnější roviny.

Subjektivní glosa: Celý projekt se dá považovat za zdařilý, i když rezervy jsou značné a ne úplně splnil maximální očekávání. Nejsilnějším prvkem je chemie mezi ústřední dvojicí a k tomu výborný záporák. Naopak nejslabším je slabá rozehrávka a nevýrazný režisér. A co dál? Dále nám, akčním filmem odkojeným fanouškům, nezbývá než se těšit na další spolupráci legendární dvojice Stallone a Schwarzenegger ve filmu Expendables 3.

www.dk-kromeriz.cz

JK93

Mortal Instrumets: Město z kostí

 

Akční / Dobrodružný / Drama / Fantasy / Mysteriózní / Romantický

Kanada, 2013, 130 min.

Režie: Harald Zwart

Hrají: Lily Collins, Lena Headey, Jonathan Rhys Meyers

 

Takže, copak to tu máme? Mortal Instruments, neboli Nástroje smrti je šesti dílná fantasy série spisovatelky Cassandry Clare. Upřímně, nikdy předtím jsem o ní neslyšela, ale to bude také tím, že jak člověk stárne, na knihy, které by číst chtěl, nemá čas, a když čas má, čte to, co musí. A bohužel, zatím po nás ve škole jako povinnou četbu žádné fantasy nechtějí.

Takže jak jsem se o této sérii dozvěděla? Až prostřednictvím filmu. A jak jsem se dozvěděla o filmu? Přes trailery, přece! Už ani nevím, na čem jsem v kině byla, když jsem tento trailer viděla prvně, ale to není pro naše povídání důležité.

Pečlivě jsem hlídala programy kin v okolí a jako šelma vyčkávala, kdyže a kdeže na mě tato první část v programu vykoukne. Kdo si počká, ten se dočká, a stalo se tedy, že mé vyčkávání dospělo k cíli a film přišel i do našich kin. Napsala bych, byl to ten památný den, toho a toho, ale zas takový blázen nejsem a takové detaily si vážně nepamatuji.

Vzala jsem přítele a vyrazili jsme. Sice se vzpíral, ale proti ženské a její touze prostě nic nezmůžete. A dle obsazení kina to tak bylo u většiny přítomných. V kině seděly hloučky mladých dívek, věkový průměr 15 – 16 let, a když už tam byli přítomní i nějací zástupci mužského pohlaví, vždy si je panička po jejich boku pevně držela a oni, nebudeme si lhát, se opravdu netvářili dostatečně nadšeně.

A nyní k filmu. Pokud se mrknete na net, třeba na wikipedii, nebo na čsfd, můžete si přečíst, o čem to je, přesný příběh a cokoli a proto mi přijde zbytečné o tom cokoli psát, Jediné, co vám můžu říct, je můj vlastní dojem.

Takže hlavní hrdinka je patnáctiletá Clary, kterou ve filmu hraje Lily Collins (a té 15 vážně není). Clary shodou okolností zjišťuje, že vlastně není obyčejná teenagerka, ale lovkyně stínů. Tímto zjištěním nastupuje na kolotoč plný upírů, čarodějů, démonů a dalších podivných potvůrek. Clary je obklopena několika mladými lidmi, neodolatelným, božským a nejlepším lovcem své doby Jacem, lovkyní Isabellou a jejím bratrem Alekem a v neposlední řadě Simonem, jediným naprosto obyčejným človíčkem (ale upřímně, co znamená obyčejný?). Všichni společně zažívají neuvěřitelné dobrodružství, kdy pomáhají Clary najít její matku, najít velmi důležitý ztracený artefakt a porazit zlotřilého protivníka. Takže tu máme všechny důležité body.

1.      Mladí, krásní a přitažliví protagonisté

2.      Záchrana někoho blízkého

3.      Hledání něčeho ztraceného

4.      Poražení hlavního záporáka

5.      Láska

O lásce jsem ještě nemluvila, že? Inu, podle mě jste dost chytří na to, abyste odhalili, do koho se Clary asi tak zamiluje.

Pro mě byl film úžasný, zajímavý, poutavý. Plný krásných lidí, magie, fantasijních představ, kouzel, boje a tak podobně. Všimla jsem si, že všechny ženy v sále na to měly stejný pohled, jako já, ovšem u mužské části to zrovna nesouhlasilo. Jeden pán sedící za mnou dokonce chrápal. (!) Z kina jsem odcházela nadšená, unesená příběhem a plná touhy okamžitě sehnat knihu, přečíst ji a číst další a další. V euforii a nadšení jsem vyběhla na chladný večerní vzduch a poprvé se podívala na mého společníka, který ovšem tak nadšený nebyl a celou cestu domů nadával.

Shrňme si to, Mortal Instruments: Město z kostí je úžasný film, ale jen pro ženy. Takže, dámy, pokud můžete, vyrazte na tento film do kina. Garantuji vám, pokud jste milovnice fantasy stejně jako já, že neodejdete zklamané. Klidně donuťte i partnera, ovšem nečekejte, že vás za tento filmový výběr pochválí.

Ode mě je to prozatím k tomuto tématu vše, ale nebojte, už čtu a v případě zájmu si tu rozvedeme diskuzi na téma: Rozdíl mezi knihou a filmem.

Cruelka

Rivalové (Rush)

 

Životopisný / sportovní / drama

USA, Německo, VB – 2013, 123 minut

Režie: Ron Howard

Hudba: Hans Zimmer

Scénář: Peter Morgan

Hrají: Daniel Brühl, Chris Hemsworth, Alexandra Maria Lara, Olivia Wilde

 

„Silnější než-li strach ze smrti, je vůle vítězit.“

Motory akcelerují, vozy jednotlivých monopostů se třesou a mé ušní bubínky přímo křičí nechutí. Nelíbí se jim, že je vystavuji takovému hluku. Ignoruji je, koukám do hlediště tisíců fanoušků, kteří stejně jako já přišli na závod desetiletí. Píše se rok 1976 a na startu vedle sebe stojí James Hunt a Niki Lauda. Cítím ono chvění a napětí, jsem plný očekávání. Nervózní, který z jezdců dnes dojede první. Konečně se vyklízí startovní pole a na dráze zůstávají dvě desítky strojů předurčených k závodu se samotnými blesky. Náhle bouřící fanoušci utichají a já vím, že se start blíží…

 

„Co za člověka dělá práci jako je tahle, každý rok dva z nás zemřou.“

            Pak mi najednou dojde, že sedím v kině, když ucítím, jak mi ruku mačká moje slečnou, se kterou jsme se přišli podívat na nový, jistě nejen mnou, očekávaný snímek Rona Howarda. Trošku mě udivuje, v první chvíli, že je sál téměř vyprodán, ale během následující dvouhodinové stopáže mé prvotní překvapení vymizí. Popravdě na něj dokonce zapomenu, stejně jako chvilkami ztrácím dech při sledování nervy drásajících závodů. A na konci celého snímku mne napadá jedna věta. Ale o té až později.

            Od prvních ukázek, plných famózních tonů z pod taktovky Hanse Zimmera, jsem byl pln očekávání, jako kdyby se ve mně náhle probudil fanoušek seriálu Formule 1, kterým v zásadě nejsem. Důvod, přiznávám, se jeví prostý. Chris Hemsworth. Nejstarší z trojice bratrů, se do filmových análů zapsal jako mocný bůh hromu a blesku Thor, ve stejnojmenném snímku z roku 2011 a od té chvíle jeho herecká kariéra nabrala na obrátkách a podobně jako James Hunt, jehož ztvární v Rivalové, rychlostí blesku nabírá na popularitě. Byl jsem vskutku zvědav, jak si poradí s vážnější rolí v životopisném snímku, a musím uznat, že tento sympaťák s hlubokým hlasem mě ani trošku nezklamal. Přesto pravdou zůstává, že po herecké stránce na sebe pozornost strhává barcelonský rodák Daniel Brühl, jenž před natáčením snímku trávil přípravu na roli s Nikim Laudou, který se po premiéře nechal slyšet:

 

 „Když jsem viděl Daniela ve filmu, zničilo mne to, myslel jsem, že sleduji sám sebe.“  

 

Věřím, že vyššího ocenění se tak představiteli hlavní role mohlo jen stěží dostat. A tak zůstává jen otázkou, jak snímek obstojí při udělování výročních cen akademie Oscar®. Osobně věřím, že si minimálně zaslouží nominaci v nejedné kategorii. Ale nyní už zpátky k samotnému režijnímu počinu.

            Už od prvního záběru na super rychlé stroje a monologu Nikiho Laudy je zřejmé, že se snímek ponese ve strhujícím tempu přeskakujícím z jednoho jezdce na druhého a skutečně se tak děje. Režisér i scénáristé chytře mění nejen mluvený jazyk z angličtiny na němčinu a zpátky na angličtinu, čímž mimo vděk přidávají na autenticitě, ale i skáčou vyrovnaně mezi Laudou a Huntem. Umě pak představují onu odvrácenou stranu úspěchu a egoistickou povahu obou Rivalů, kteří kdesi hluboko uvnitř jsou si podobní jako vejce vejci, i přesto že Hunt žije každý den naplno jako jednu velkou párty a Lauda spořádaným životem skutečného šampióna odevzdává vše sportu, který si vybral a miluje víc než cokoliv na světě. Výsledkem je špičková filmařina, jež nenudí ani na moment a vše nám představuje v přesně potřebných dávkách, tak aby se neokoukali.

„Sledovat tě, jak vítězíš v těch závodech, zatímco jsem bojoval o život, mi pomohlo vrátit se zpátky do závodu.“

            Ano, pak je tu ona nechvalně známá nehoda na Nürburgringu, při které Niki Lauda téměř uhořel a jen o chloupek utekl smrti. Která je pochopitelně součástí snímku, a která z něho nedělá pouhý sportovní film, ale zároveň osudové drama dvou mužů, jež se vzájemně dokázali natolik ovlivnit a motivovat, že změnili životy své, ale i tvář celého sportu, jež celosvětově zpopularizovali. Pravdou pak zůstává, že realističnost a syrovost, se kterou nám režisér Ron Howard servíruje téměř fatální autonehody, které Vás nutí odvracet zrak od velkého plátna, přímo křičí oním uvědoměním, jak nebezpečné závody Formule 1 bývaly.

„Čím blíže jste ke smrti, tím více se cítíte na živu.“

            Na závěr mi tak zbyla má prostá, kratičká věta, jenž jistě vystihuje naplno mé dojmy z návštěvy kina a kterou jsem jen tak prohodil cestou domů: „Šel bych do kina… Na co?... Na Rivalové…“ Ano, přesně takový pocit ve mně snímek vyvolal a ani na okamžik se mi nechtělo opustit sál. Ne bez druhé projekce. Určitě jsem mohl zmínit jisté nedostatky, které by šli najít a puntičkáři jistě neopomenou upozornit na nepatrné odchylky od skutečnosti, ale popravdě. Skutečně chodíme do kina hledat na snímcích chyby? Odpověď zdá se mi být nasnadě: Samozřejmě, že ne. Rivalové jsou famózní režisérský i herecký počin o neuvěřitelném skutečném příběhu, jenž zaslouží pozornost každého náročného i nenáročného diváka a nejen fanouška motoristického sportu.  

http://www.kinobox.cz/

Sirrgulo

Zmizení

Thriller/ Krimi/ Drama

USA, 2013, 146 min.

Režie: Denis Villeneuve

Hrají: Hugh Jackmen, Jake Gyllenhaal, Paul Dano

 

Film řešící citlivé téma, které zasáhne nás všechny. Oceňuji, že se příběh nesnaží diváka uchvátit, ani jej vyděsit, či pobavit. Jen reálně servíruje okolnosti, fakta, vývoj událostí, a to celé v nepřikrášlené podobě, nebo nafouknuté do obřích rozměrů. Herecké výkony byly opravdu výborné. Herci hrají tak neuvěřitelně přesvědčivě, že ani o jedné postavě na chvíli nezapochybujete. Cítíte z nich čistý strach, zlost, zoufalost či beznaděj. Když vidíte zarudlé oči Hugha Jackmana,nepochybujete o jeho zoufalství, či prohnilost „únosce“ s kamennou tváří, který bez mrknutí oka unese vaše dítě, a pak Vám bude nabízet šálek dobrého čaje. Hned v úvodu je položeno několik otázek a to: „Co vše jsou ochotni rodiče učinit pro záchranu svých dětí? Kam až může zajít zoufalství?“

Rodičovská láska je opravdu silným citem. O tom není pochyb. Pro záchranu dětí jsme schopni udělat vše, dokonce zajít až za hranici lidskosti, jen kvůli informacím, či podezřením, abychom zachránili ty, které milujeme.

Strhne Vás odhodlání Kellera Dovera ( Hugh Jackmen), který se nehodlá smířit s tím, že by jeho dcera mohla být mrtvá a za každou cenu je ochoten ji, i přes všechno, přivést zpět živou a zdravou. I když to přímo on sám nedokáže a málem přijde o svůj život, dceru Annu nakonec zachrání detektiv Loki (Jake Gyllenhaal), který zprvu vystupuje dosti neutrálně, ale později se do příběhu ponoří opravdu hluboko. Rozhodně to ale není cynický detektiv bez špetky citu, ale člověk, který cítí nejen soucit, ale také porozumění s rodinou a zvláště pak s otcem, i když moc nesouhlasí s jeho metodami.

Ve filmu není žádné hluché místo. Děj byl dynamický, rychle se vyvíjel. Žádná minuta v příběhu nebyla zbytečná, či chybějící. Vše co se ve filmu událo, do sebe plynule zapadalo a rozhodně se nepokoušelo diváky zmást či je odvádět ze správné cesty. Ano, nechal nás chvíli polemizovat o tom, kdo je únosce, nebo jestli jsou dívky stále na živu, ale to vše bylo nenucené a vyplývající.

www.totalfilm.cz

Martina Š.