Marťanská kronika

Ray Bradbury

Jako každá povídková kniha, má i tato velmi složitý děj a tak pro každého, kdo se pokusí napsat nějak obecně o čem tato kniha je, není zrovna lehké tento počin uchytit. Vlastně jediné co mají pořádně všechny povídky společného je to, že jsou o Marsu. Nachází se tam povídky o černoších, bílých i marťanech, chudých i bohatých, ženatých i svobodných, o lidech skromných i těch co chtějí vše, o uvědomělých ale i o přihlouplých, poslouchající jen příkazy jiných. Rozhodně si každý čtenář najde alespoň jednu kapitolu, kterou bude mít rád.

V knize sice nejsou nijak konkrétně popisováni Marťané, ale podle Bradburyho vypadají skoro jako lidé. Jsou tedy o něco menší, mají tmavší pleť, mají hlavně žluté oči, ale to nejzajímavější na nich je, že ovládají telepatii a hypnózu. Bradbury se o nich vyjadřuje jako o mírumilovných, jenže také píše, že zahubily první tři expedice. (Asi mám jiný názor než Bradbury na to, jak vypadá mírumilovnost…) První expedice byla zastřelená žárlícím manželem. Jeho manželce se ve snu zjevil několikrát kapitán z první expedice, začal s ní flirtovat, a dokonce ji jednou políbil a sdělil jí, kdy a kam přijede. Manžel své ženě nakázal počkat doma a sám je šel zastřelit (mimochodem použil zbraň, která v sobě měla místo nábojů včely, zajímavý to vynález…).

Druhá skupina byla zabita marťanským psychiatrem, který si myslel, že jsou marťani, jen to nemají v hlavě v pořádku. Třetí a poslední neúspěšná expedice byla přechytračena pomocí hypnózy a telepatie. Všichni Marťané kolem nich vypadali jako jejich milovaní zemřelí, posádka si tedy začala myslet, že Mars je takové „nebe“. Povečeřeli s jejich zesnulými a poté v noci byli zabiti.

Mezi třetí a další expedicí uběhl asi rok. Ten rok je pro marťany kritický. Marťané se totiž nakazili dětskou nemocí, která má jméno osypky. Protože mají trochu jiný metabolismus než my lidé, tak na tuto nemoc zahynuli. Toto je popis asi tak třetiny knihy. Zbytek si přečtěte!

Doporučuji každému si tuto knihu přečíst. Nejsem sice tak velký fanda science fiction, ale tato kniha je v dnešní době vlastně současnost. Je velice zajímavé jak si lidé před více než 50 lety představovali dnešní dobu. Mysleli si, že už budeme o moc dál. Že tu stále budou černoši chápáni jako poskoci, že už budeme mít v domácnosti vše automatické. Rozhodně přečtěte si tuto krásnou knihu.

http://collider.com/wp-content/uploads/slice_martian_chronicles_ray_bradbury_art_01.jpg

Jakub

Sukuba 1 – Trápení

Richelle Mead

 

Richelle Mead můžete znát jako autorku sérií knížek Vampýrské akademie a jejího pokračování Pokrevních pout a Zlaté lilie. Všechny její knížky se mi hrozně líbí. A to hlavně proto, že v každé té knížce se pořád něco děje. Není to ten typ příběhu, kde se dlouho nic zajímavého neděje a někdy uprostřed knížky se teprve zračí zápletka. Ne. V příbězích Richelle Mead se pokaždé těšíte na další kapitolu, protože chcete vědět, co zajímavého si autorka pro vás připravila dál.

Série knížek o sukubě skrývá mnohá překvapení a zápletek. Jen bych řekla, že tyto knížky nejsou zrovna vhodné pro děti. Jsou tam dost často popisované (a někdy dopodrobna) sexuální zážitky sukuby. Sukuba je totiž stvoření z pekla, které vysává z mužů životní energii pomocí sexu a tím tak získává sílu. Čím čistší duše, tím větší energie.

Hlavní postava, sukuba, se jmenuje Georgina. Bydlí v Seattlu, kde má své nadpřirozené přátele: její šéf arcidémon Jerome, skřet Huge, dva upíři Peter a Cody, a zvláštní případ anděl Carter.  S těmi řeší veškeré své problémy. Pracuje v knihkupectví jako vedoucí, kde má milostné zápletky se svým šéfem. Georgina je zvláštní druh sukuby, protože si vybírá spíše zkaženější duše. Nerada připravuje o část života ty, kteří jsou až moc dobří. Ráda mění podoby, ale i když si může vyčarovat jakékoliv oblečení, raději si ho kupuje. Přijde jí to totiž jako podvod.

Do města přijede známý spisovatel a autor těch nejlepších detektivek, které Georgina miluje, Seth Mortensen. Postupem času se do sebe oba zamilují. Ale v tu samou chvíli se objeví nový záhadný muž, který Georginu přitahuje, Roman. Takže stojí, dá se říct, v milostném trojúhelníku. V tu chvíli se začnou v Seattlu dít zvláštní věci, nadpřirozené bytosti začínají umírat. Jerome později zjistí, že je to práce nefila – dítě démona a člověka, nebo anděla a člověka. Podle nesmrtelných jsou to velice nebezpeční tvorové. Mají velikou moc a umí maskovat svou auru tak, aby vypadali jako lidé. Všichni nakonec budou velice překvapeni, kdo že to ten nefil vlastně je. Seth pro Georginu udělá něco, co každého překvapí. Zachrání jí život. Zjistí, jak to s Georginou je, že je sukuba a kdo jsou její ostatní přátelé. Jenže člověk nesmí vědět nic o řádu pekla. Georgina tedy slíbí, že bude svádět i čisté duše, jen když Sethovi nevymažou paměť. Bude to pro oba těžké, ale i přes všechny možné překážky to spolu přece jen zkusí.

 

Sukuba 1 – Trápení

Richelle Mead

přeložila Katrin Chýlová

vydalo nakladatelství DOMINO, Na Hradbách 3, Ostrava 1, červen 2011

http://www.bux.cz/knihy/105069-sukuba-1-trapeni.html

Lůca

Pavel Verner- Pražské hyeny

Mladá fronta

Praha, 1994

               Tisková mluvčí pražské ZOO Frederika se seznámí s Mamuškou a Šéfem, když k nim do podniku jde žádat o sponzorské dary pro ZOO. Charismatickým manželům Frederika neodolá a hned si je zamiluje, postupem času se také dovídá více o jejich velmi zvláštním podnikání.

Mamuška spolu se Šéfem (oba vysloužilí divadelní herci) zdědili v restituci krematorium. A rozhodli se ho přetvořit na krematorium zcela neobyčejné - KREMODRAMA. Místo obyčejného obřadu hrají Mamuška se Šéfem scény z nebožtíkova života. Pozůstalí jsou nadšeni. Ale to není vše - nebožtíka použijí jako palivo pro svou pekárnu hned nad krematoriem (dřevo nebo uhlí je přeci velmi drahé), jejich specialitou jsou tzv. kremlíky. Ty servírují nejen pozůstalým na pohřební hostině (jak Mamuška říká - dají si kus nebožtíkovi duše), ale prodávají je po celé Praze. Je to velmi oblíbená pochoutka, i když nikdo vlastně netuší, co za palivo se pro jejich pečení používá.

Hlavní dějovou linii proplétají záblesky ze života mentálně zaostalého Mirdy, který se v ZOO stará o hyeny. Povídá si s nimi, žádné jiné přátele nemá, žije jen starostí o ně. Až do doby, kdy se zamiluje do sympatické Frederiky. Tu se začínají příběhy proplétat.

Vše vrcholí, když zemře Miláček národa a jeho rodina si přeje, aby byl pohřben právě v KREMODRAMATU. Scénka z jeho života má být epická. Povede se Mamušce se Šéfem vybrat tu správnou událost? Povede se jim vše nacvičit tak, aby z toho byli nadšeni nejen pozůstalí, ale i celý národ, který pohřeb uvidí prostřednictvím kamer?

Kniha plná černého humoru mě zaujala hned po přečtení prvních stran. Autor si rozhodně nebere servítky a vše kolem krematoria, mrtvol, ale i erotiky popisuje naprosto otevřeně.  Hlášku, která prochází celou knihou, si přivlastnil pan Šéf. Jeho uvítací věta: „Dáte si kafe, kremlík nebo Mamušku?“ zní pokaždé, když do KREMODRAMATU přijdou hosté.

               Tato kniha rozhodně není pro slabé povahy, ale určitě pobaví všechny fanoušky černého humoru. Už třeba jen proto, že kniha byla sponzorována jedenácti pohřebními ústavy.

http://antikvariat11.cz/kategorie/erotika?mn_offs=61

EleM