Lexikon slušného chování
Na obálce mě zaujaly dvě věci. Jako první mě upoutala samolepka „BESTSELLER“ (a pod tím: „prodáno 60 tisíc výtisků,“ o čemž si nemyslím, že je až tak moc…) Po přečtení pár stránek jsem si musel ihned vyhledat, co to slovo bestseller vlastně znamená. Slovník cizích slov říká toto: „čtenářsky i obchodně úspěšná kniha“. COŽE? Čtenářsky úspěšná kniha? V ústavu pro choromyslné? Nebo jako kde?
Každopádně druhá věc co mě na obálce zaujala, byla věta: „když vstoupit do života, pak s touto knihou v ruce,“ též velmi diskutabilní. Možná bych poupravil, třeba na toto: „když jít s odpadem, pak nezapomenout vzít i tuto knihu,“ nebo možná: „když ukázat svůj nevkus a stupiditu, pak s touto knihou v ruce.“ Pod obě tyto věty bych se vlastnoručně podepsal a naprosto s nimi souhlasím. Jen ta jejich verze mi nějak nedá spát. Ale jak se říká: “darovanému koni na zuby nehleď.“ Tato kniha se ke mně dostala jako dárek. Dárce tím nejspíše chtěl říci, že jsem nezdvořák a musím tedy trpět za své chování několika promarněnými hodinami čtením a několika vytrhanými vlasy, a tak se pokusím napsat i něco pozitivního, leč to bude o tolik těžší.
Autorům nesmím zapomenout přiznat zásluhu v tom, že bez hloupých a stupidních věcí v knize by byla čitelná a nejspíše bych ji i někomu doporučil. Je pravdou, že kniha má pár vět na každé stránce opravdu kvalitně informativních, člověk se tam může něco málo dovědět, potíž je v tom, že jsou to zbytečnosti.
Tato kniha se snaží být tak moc vtipná až to vtipné naprosto není. Nebo uvádějí věci, které snad každý ví. V kapitole „Rady pro řidiče“ napsat, že na benzínové pumpě bychom neměli vylévat benzín všude kolem, mi přijde trochu hloupé. Samozřejmě jsem viděl spoustu nezdvořáků, kteří toto dělají, protože si myslí, že je slušné nechat na zemi pořádnou naftovou skvrnu.
Kniha není ve všem tak špatná, ale je v ní spousta zbytečných věcí, které jsem ani nedokázal číst, protože psát dopisy mě učili v českém jazyce a rozdělení vztahů mezi ženami a muži si myslím, že znát nepotřebuji. Tuto knihu tedy nedoporučuji v celé kráse. Pokud si o někom myslíte, že by se měl společensky vzdělávat, tak ho zkuste obdarovat jinou knihu. Myslím, že určitě nebude naštvaný, když to bude kratší a více výstižné.
Jakub
Jeff Linsday
V hlavní roli delikátní dvojí Dexter
BB/art s.r.o.
2013
V hlavní roli delikátní dvojí Dexter je speciální vydání, které spojuje tři knihy do jedné, takže si v pohodlí domova, na cestách nebo kdekoliv jinde můžete vychutnat hned trojnásobnou dávku příběhů sympatického sériového vraha Dextera.
„Měl tričko s nápisem Fandím Bartu Simpsonovi, byl opásaný fotoaparátem a tvrdohlavě svíral kytici. A přestože jsem řekl tvrdohlavě, jednalo se o hodně divný typ tvrdohlavosti, protože hlavu měl čistě oddělenou a nahrazenou trsem křiklavých tropických květin. Zato kytici v ruce namísto květin tvořil pestrý a rozjařený svazek vnitřností korunovaných něčím, co bylo téměř určitě srdce, a obklopovalo ho husté mračno vděčných much.“
Co všechno může být považováno za umění, to se dočtete v první části knihy- Dexter v hlavní roli. Co je to vlastně umění? Tuto otázku už si jistě každý z nás alespoň jednou položil. V Miami začíná řádit umělec, jehož tvorba je, řekněme, zvrácená. Vykuchaná lidská těla, nazdobená, ověšená květinami a naaranžovaná tak, jako by to byli obyčejní odpočívající lidé. Pro tento druh umění ovšem miamská policie pochopení nemá…
„Lily Anne. Tři krátké a naprosto banální slabiky. Zvuky bez skutečného významu- a presto, když se spojí dohromady a vztáhnou na drobný kousek masa, které se tu kroutí na podložce, vyvolá jeden z nejmocnějších magických jevů. Změní desetiletí deemocionalizovaného Dextera v bytost se srdcem, které pumpuje krev, ve tvora, který má málem city, a tedy v něco téměř připomínající lidskou bytost.“
Způsobí narození malé Lily Anne, že se Dexter nadobro zbaví svého Temného společníka? Ale to už by pak přeci nebyl on. Druhá část knihy- Delikátní Dexter, je plná upírů, kanibalů, satanistů, ale především Dextera, který se snaží nalézt své ztracené já.
„Někdo nás viděl. Dlouhou děsivou minutu jsme jen vyhlíželi ze dveří, zmítáni nekonečnou ozvěnou té nepředstavitelné myšlenky. Někdo nás viděl.“
Někdo nás viděl. Tato věta zní Dexterovi a jeho Temnému společníkovi v hlavě stále dokola. V knize Dvojí Dexter, nejen že Dextera někdo viděl při jeho jediné opravdové zábavě, ale sám začal vraždit a s důkazy manipulovat tak, aby vše ukazovalo na Dextera. Ten už se za svůj život nacházel v mnoha kritických situacích, směřujících k jeho odhalení, ale tahle se zdá být úplně bezvýchodná. Je toto tedy konec? Zachrání se Dexter, nebo skončí v elektrickém křesle…?
Napínavá kniha od začátku do konce, má dynamiku, spád, žádné dlouhé rozjezdy, od prvního řádku jste hned pohlceni dějem. Přestože Dexter je netvor bez schopnosti mít nějaké city, fandíme mu za všech okolností. Přejeme mu, aby se mu povedlo zabít každého, koho si vyhlédnul, a když je mu na stopě policie, modlíme se, aby se mu povedlo z ošemetné situace vybruslit. Pokud se rozhodnete knihu přečíst, připravte se, že si napětím okoušete všechny nehty.
EleM