Srpen 2014

KOUZELNÍK

Jean-Marc Souvira

Le Magicien

2013

            Kriminální román od autora, který zná popisované prostředí z vlastní zkušenosti policejního komisaře, nás zavede do prostředí Paříže.

            Komisař Ludovic Mistral, který byl na stáži v USA u FBI, se vrací do Paříže, aby zde zaujal místo hlavního vyšetřovatele kriminálního oddělení. Ve stejný den je po dvanácti letech vězení předčasně propuštěn za dobré chování Arnaud Lécuyer, který seděl na znásilnění a následné zabití jedné stařenky. Za ta léta ale nikdo nezjistil, co je doopravdy zač… Hrůzy v Paříži nastartuje pokus o znásilnění desetiletého chlapce, ten ale se štěstím unikne, jiní takové štěstí nemají. Mrtvých znásilněných chlapců stále přibývá a Ludovic má nelehký úkol −­  najít vraha a předat ho spravedlnosti. Chlapec, který unikl, vypoví, že ho neznámý člověk nalákal na karetní triky a pak ho pod záminkou, že musí opravit žárovku, vylákal do sklepa. Kouzelnické triky připomínají policistům styl násilníka, který řádil, znásilňoval a vraždil chlapce před dvanácti lety. Ano, je to tak, Kouzelník se vrátil.

            Příběh, který vás chytne od první až do poslední stránky. Není zas tolik obvyklé, abychom v kriminálních románech už od začátku věděli, kdo je pachatelem. Tady tomu tak  sice je, ale příběhu to vůbec neškodí, naopak mu to dodává na kvalitě a umožňuje autorovi pracovat s novým pojetím. Čtenář už od začátku může sledovat, co se vrahovi honí hlavou, jak uvažuje a co ho vůbec vede k tomu, aby páchal takové zvěrstvo. Sledujeme dvě dějové linie, vrahovu a komisařovu, které se ale postupně prolínají v jednu. Na vyvrcholení děje si ale budete muset počkat doslova až úplně do poslední stránky. Ale litovat určitě nebudete a uvidíte, že Vás Kouzelník také okouzlí.

EleM

 

 

Pavučina snů

Stephen King

 

Pavučina snů mě docela překvapila. Je to trochu něco jiného, než jsem podle názvu a popisu knihy čekala.  A i se to docela liší od jiných knih, které jsem doposud od S. Kinga četla. Tuto knížku bych spíše zařadila do kategorie sci-fi než do kategorie hororu. Ale i když sci-fi zrovna není můj oblíbený žánr, docela mě kniha bavila. Je napínavá a v určitém směru zajímavá. Ale nepatří do kategorie knížek, které bych si přečetla ještě jednou ráda znovu.

V této knize jde o čtyři kamarády, kteří jsou spojeni jedním postiženým klukem, kterého na škole zachránili před šikanou. Od té doby jich bylo pět. Ve školních letech dělali snad vše společně. Hráli si spolu, naučili se dadýštinu (řeč jejich postiženého kamaráda, který špatně mluvil) a zachránili ztracenou dívku, díky zvláštní schopnosti vidět nit. Ta jim vždy ukázala cestu k tomu, co potřebovali vědět. Jeden z nich měl pro nit větší citlivost a zjevovala se mu častěji. Ale jak stárli, začali se odcizovat, méně se vídávali a přestávali navštěvovat svého postiženého kamaráda.

Každý rok spolu čtyři kamarádi jezdili na loveckou sezónu do lovecké chaty. Tam se vždy spolu dobře bavili, ale poslední rok se jim stal osudným. V této oblasti totiž přistáli mimozemšťané, kteří chtěli osídlit naši planetu. Do pár lidí vložili vajíčka, ze kterých se vyklubala stvoření podobná hladkým lasičkám bez končetin, s ostrými zuby a černýma očima. Tato stvoření se živila svým hostitelem, uhnízdila se jim ve střevech a požírala je zevnitř. Když přišel čas, řitním otvorem se prokousala ven, a tím svého hostitele zabila. Hostitel si připadal jako těhotný a neustále vypouštěl neskutečně páchnoucí plyny. Jeden takový hostitel se usídlil v lovecké chatě našich přátel. Pomohli mu v nouzi. To ale ještě netušili, že si tím dva z nich podepsali rozsudek smrti.

V knize neustále autor skáče v čase a ve vzpomínkách, proto je třeba číst pozorněji. Většina děje ale probíhá v současnosti. Až ke konci knihy se dozvídáme,  Proč autor nedodržuje časovou souslednost a přenáší se ze současnosti do minulosti a zpět. Zde se dozvídáme rozuzlení všech zvláštních věcí, které se našim kamarádům staly. Co nebo kdo za tím vším byl, díky komu získávaly ony zvláštní schopnosti. Zvláštní je i to, jak autor rozhoduje o budoucnosti svých postav. Například jeden z kamarádů, psycholog, trpí občasnými depresemi a neustále přemýšlí nad sebevraždou. Proto mě tak překvapil autorův záměr s touto postavou.

Jedná se o velice zajímavou knihu. Čtenáři, kteří jsou Kingem uchváceni a chtějí od něj vyzkoušet i něco trochu jiného, se mohou pustit do tého knihy. Ale jak jsem psala výše, tato kniha nepatří k těm, ke kterým bych se jednou ráda vrátila. Vlastně se mi spíš ulevilo, když jsem dočetla poslední stránku a mohla jsem se pustit do jiné knížky.

 

 

 

Pavučina snů

Stephen King

přeložil David Petrů

vydalo nakladatelství Beta-Dobrovský

Lůca